Právní důsledky při opuštění zvířete

 

            Opuštěným zvířetem se podle § 3 písm. i. zák. č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, rozumí zvíře původně v lidské péči, které není pod přímou kontrolou nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele a ze zjištěných skutečností vyplývá, že ho jeho chovatel opustil s úmyslem se jej zbavit, nebo ho vyhnal. Nikdo přitom podle § 6 zákona na ochranu zvířat proti týrání nesmí zvíře opustit s úmyslem se ho zbavit nebo ho vyhnat, neboť takové jednání se považuje podle § 4 odst. 1 písm. s) téhož zákona za týrání, které může být postižitelné jako přestupek s uložením pokuty až do výše 500.000 Kč. Dopustí-li se opuštění zvířete právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, může jí být za tento správní delikt uložena pokuta až do vše 500.000 Kč.  Jde-li o zvíře v zájmovém chovu, je každý podle § 13 odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání povinen učinit mimo jiné opatření proti úniku zvířat. Zároveň podle odst. 2 každý, kdo chová zvíře v zájmovém chovu nebo se ujal toulavého, případně opuštěného zvířete, odpovídá za jeho zdraví a dobrý stav; za splnění této povinnosti se považuje i oznámení místa nálezu obci nebo předání toulavého, případně opuštěného zvířete do útulku.

            Opuštěná nebo ztracená věc, včetně zvířat, patří podle § 135 odst. 1 občanského zákoníku do péče obce, na jejímž území byla věc, za kterou je, čistě v právním smyslu, považováno i zvíře, nalezena. Nálezce si tedy zvíře nemůže ponechat, je povinen je vydat vlastníkovi a není-li vlastník znám, je nálezce zvíře povinen odevzdat je obci, na jejímž území zvíře našel. Obec má ze zákona povinnost se o opuštěná a ztracená zvířata postarat, nejčastěji sama zřizuje útulky pro zvířata nebo uzavírá smlouvy s provozovateli soukromých útulků pro zvířata. Nepřihlásí-li se o zvíře vlastník do 6 měsíců od jeho odevzdání, připadá zvíře, jakožto věc v právním smyslu, do vlastnictví této obce. 

            Přihlásí-li se vlastník věci, která byla odevzdána obci před uplynutím lhůty 6 měsíců od jejího odevzdání obci, je vlastník věci povinen nahradit obci náklady, které jí v souvislosti s opatrováním věci vznikly. Pokud se tedy vlastník do 6 měsíců ode dne, kdy zvíře bylo odevzdáno obci, o ně nepřihlásí, stává se zvíře majetkem obce. Obec pak jako nový vlastník může se zvířetem disponovat, tedy také je prodat nebo darovat. Obec však může i před uplynutím 6 měsíců ode dne převzetí opuštěného zvířete předat je do péče jiné osobě. V takovém případě však na pečovatele nepřechází vlastnické právo ke zvířeti, i zde platí, že pokud se o zvíře přihlásí do 6 měsíců od jeho převzetí obcí vlastník, zvíře mu bude předáno, nebrání-li tomu jiné okolnosti. Vlastník má samozřejmě i v tomto případě povinnost nahradit náklady, které vznikly s péčí o zvíře.

            K opuštění (derelikci) zvířete může ale dojít i u vlastníka, který je znám a který se tímto způsobem vzdává svého vlastnického práva. Opuštěná věc připadá do vlastnictví obce v okamžiku, kdy ji vlastník opustil, tedy samotnou derelikcí, jak judikoval Nejvyšší správní soud v rozhodnutí pod sp. zn. 2 As 74/2007. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3563/2008 je-li vlastník zvířete znám a odevzdá-li zvíře, v konkrétním posuzovaném případě psa psímu útulku, a projeví též vůli psa opustit, přechází vlastnické právo k opuštěnému psu na obec ve smyslu § 135 odst. 1 občanského zákoníku. To však samozřejmě neplatí, pokud by šlo se zřetelem k okolnostem jednotlivého případu o jednání v rozporu s dobrými mravy, to znamená např. o opuštění psa s úmyslem se jej zbavit nebo o jeho vyhnání, kteréžto jednání by mohlo být posuzováno jako týrání a tudíž jako přestupek proti zákonu na ochranu zvířat proti týrání dle § 27 odst. 1 písm. b) tohoto zákona s pokutou až do 500.000 Kč.

            Kde však není žalobce, není ani soudce. Případy opuštění zvířete, kdy je znám vlastník, nebo je podezření na konkrétní osobu (fyzickou, podnikají fyzickou nebo právnickou), je třeba oznámit příslušnému obecnímu úřadu, na jehož území byl přestupek zjištěn, tedy kde byl opuštěný pes nalezen. Jinak budou takzvaní chovatelé, ale spíše podnikající rozmnožitelé, nadále po využití psů, zejména těch starších nebo nemocných, tento svůj „majetek“ bez obavy z možnosti uložení vysoké pokuty za týrání ponechávat svému osudu.

 

Ing. Bc. Pavel Drahovzal

Právní a sociální občanská poradna Brno, o.s.
www.poradnabrno.estranky.cz